Kapacita obnovitelných zdrojů energie v Číně roste rychlým tempem. Očekává se, že země do konce roku 2025 více než zdvojnásobí výkon svých větrných a solárních elektráren.
Podle zprávy nezávislé výzkumné skupiny Global Energy Monitor dosáhla v prvním čtvrtletí letošního roku kapacita solárních elektráren v Číně 228 GW, což je více než ve zbytku světa dohromady. Zpráva však zároveň upozorňuje na rostoucí počet uhelných elektráren.
Čína je již více než deset let největším a nejrychleji rostoucím výrobcem energie z obnovitelných zdrojů na světě a od roku 2021 zvýšila svůj náskok před mezinárodními konkurenty díky prudkému zrychlení výstavby větrných elektráren. Zvyšující se náskok Číny před zbytkem světa v krátkodobém horizontu dále upevňuje její pozici globálního lídra v oblasti zelené energie a podtrhuje odhodlání Pekingu obnovit svůj rozsáhlý energetický systém rekordním tempem.
Pokroky v oblasti solární i větrné energie díky vládní podpoře
V současné době je v Číně instalováno více solárních panelů než ve zbytku světa dohromady a počet nových instalací roste tempem, které by mohlo do roku 2025 zvýšit globální solární kapacitu o 85 procent. Očekává se, že výroba solární energie se brzy stane nákladově nejefektivnější formou výroby elektřiny a do konce letošního roku se stane největším nefosilním zdrojem energie v zemi.
Čína také udělala obrovský pokrok v oblasti větrné energie: její celková kapacita na pevnině je dvojnásobná oproti roku 2017, což je přibližně kapacita dalších sedmi největších zemí dohromady. Podle údajů think tanku Ember Čína v posledních dvou letech přidala více větrné kapacity než v předchozích sedmi letech a v roce 2022 bude vyrábět o 46 procent více větrné energie než celá Evropa, která je druhým největším trhem pro tento typ zdroje energie. Plánované projekty ve výstavbě by mohly zvýšit celosvětovou kapacitu větrných farem téměř o polovinu.
Současný prudký nárůst je důsledkem starších plánů i současných podpůrných programů. V posledních desetiletích se Čína stala předním světovým dodavatelem solárních panelů, což snížilo náklady v celém dodavatelském řetězci. Díky tomu se solární a větrná zařízení v Číně stala ekonomicky konkurenceschopnými.
Na prudkém nárůstu se podílely také dotace a předpisy, které ukládají provinčním zemím cíle v oblasti zelené energie. V loňském roce bylo do solární a větrné energie investováno více než půl bilionu dolarů, z toho 55 procent tvořily čínské investice. Národní úřad pro energetiku navrhl v roce 2021 pokrýt solárními panely 50 procent střešních ploch veřejných a vládních budov, 40 procent škol, nemocnic a dalších veřejných budov, 30 procent průmyslových a obchodních prostor a 20 procent venkovských domácností. Strategie z minulého roku mají do roku 2025 zaručit minimálně padesátiprocentní pokrytí nových veřejných budov, továren a parků.
Cíle Číny v oblasti dekarbonizace budou splněny dříve, než se očekávalo
Čínská snaha o zelenou energii je součástí úsilí o dosažení „dvojích“ uhlíkových cílů stanovených pro rok 2020. Ty zavazují Čínu k dosažení maximální úrovně emisí CO2 do roku 2030. Po roce 2030 mají emise CO2 klesat a před rokem 2050 dosáhnout nulové hodnoty. Dosažení uhlíkové neutrality prostřednictvím snížení i ostatních skleníkových plynů je stanoveno na rok 2060.
V rámci těchto plánů si také stanovila cíl zdvojnásobit kapacitu OZE a do roku 2030 instalovat více než 1 200 GW solární a větrné energie. Analýza Global Energy Monitor uvádí, že se tento cíl podaří splnit o pět let dříve. Rozšíření solární a větrné energie v Číně může pomoci omezit globální emise uhlíku rychleji, než se očekávalo, což by mohlo mít významný vliv na omezení dopadů zvyšujících se teplot.
Jeden z autorů studie, Martin Weil pro BBC dodal: „Prudký nárůst výstavby obnovitelných zdrojů energie je jistě základem pro to, aby (čínské) emise uhlíku dosáhly svého vrcholu dříve než v roce 2030.“ Analýza výzkumného oddělení časopisu The Economist předpokládá, že spotřeba uhlí v Číně dosáhne svého vrcholu již v roce 2026.
Investiční podpora zavádění OZE znamená trvalou poptávku po příslušných komoditních vstupech. To má však geopolitické důsledky, neboť konkurence o ně se zintenzivňuje. Silná investiční podpora rozvoje OZE v Číně a její vedoucí postavení ve zpracování materiálů pro jejich výrobu tak vedly k obavám o budoucnost tohoto odvětví v Evropě i v USA.
Ve snaze podpořit domácí výrobu OZE přijala vláda USA zákon o snížení inflace, tzv. Inflation Reduction Act, který vyčleňuje 369 miliard USD na investice do energetické bezpečnosti, často s podmínkami pro místní výrobu. V Evropské unii vedly podobné pobídky v letošním roce k zavedení Průmyslového plánu Zelené dohody a také Zákona o průmyslu s nulovými emisemi.
Problematická podpora uhlí však v Číně stále přetrvává
Podle autorů výše zmíněné studie se však počet čínských uhelných elektráren také zvyšuje, částečně jako záloha pro nové větrné a solární elektrárny. Největší větrné a solární projekty v Číně se obvykle staví v řídce osídlených západních a severozápadních oblastech, které jsou po většinu roku slunečné a větrné. Tyto oblasti jsou však daleko od pobřežních provincií, kde žije většina čínské populace a kde sídlí také mnoho společností s vysokou poptávkou po elektřině.
Přenos velkého množství energie ze solárních a větrných turbín do pobřežních oblastí vyžaduje výstavbu přenosových vedení velmi vysokého napětí. V zájmu zvýšení efektivity nákladů se upřednostňuje, aby přenosová vedení přenášela energii 24 hodin denně. Proto je většina nových čínských uhelných elektráren spojována s větrnými a solárními projekty ve snaze zajistit nepřetržitý přenos. Využívání uhlí v Číně tak zůstává problémem životního prostředí a Čína si nadále udržuje prvenství v produkci i spotřebě uhlí.
Strategie Číny využívat nejvíce znečišťující zdroj energie ke zvýšení energetické bezpečnosti a ekonomické efektivity najde zastánce i v jiných zemích. Podle Davida Fishmana, čínského energetického analytika poradenské společnosti se sídlem v Hongkongu, však téměř všechny nové uhelné elektrárny v Číně staví státní společnosti, protože pro soukromé developery jsou tato zařízení ekonomicky nevýhodná.
Čínská strategie dekarbonizace navíc vyžaduje, aby Čína zkrátila desetiletí trvající proces, kterým prošla řada vyspělých zemí při dosahování sociální a hospodářské prosperity a který stráví přechodem k dekarbonizaci, na pouhých čtyřicet let. Podle analytičky Liu Hongqiao se dekarbonizační závazek EU rovná přibližně třetině čínské zátěže spojené se zmírňováním emisí do roku 2050. Investice do uhlí a následný rychlý přechod na dekarbonizaci se tak mohou projevit silně negativními ekonomickými dopady na čínské obyvatelstvo.
Článek byl publikován na portálu obnovitelně.cz
